pátek 27. prosince 2013

Na vrchol Jedová

První prosincový víkend jsme jeli zavést našemu rodinnému ,,ajťákovi" Raďovi nový notebook, aby mi ho dal dokupy. Když už jsme jeli do Olomouce, tak jsme nechtěli jen popít pár kalíšků punče a jet zase domů. Proto nám Němečkovic navrhli, že můžeme jít na nějaký kopec nad Pohořany.
   V Olomouci jsme vyložili tašky a postýlku a vydali se za vedoucím vozidlem do Vésky - vesnička za Dolanami. Počasí nám moc nepřálo, padal trochu sníh a samotnou mě překvapilo, že takový kousek za Olomoucí se už sníh držel a netál. Šli jsme tentokrát s kočárky, Jasmínka a Ondra se vezli. Verunka byla na chalupě v Rýmařově.



     Z Vésky jsme šlapali polní cestou, potom zase lesní po chvíli jsme narazili na červenou turistickou značku. Musím přiznat, že jsem na té mateřské celkem zeslábla, protože tlačit kočárek do kopce rozbahněnou cestou a nebo zasněženou, bylo pro mě opravdu náročné. Došli jsme do Pohořan, které jsme prošli až na konec k rozcestníku pod Jedovou, kde se nám otevřel krásný pohled na Olomouc. Škoda, že byla trochu mlha.






     Od rozcestí začala teprve ta největší sranda. Radim táhl kočár do strmého kopce i s macánkem :). My jsme se rozhodli, že Jasmínka si kousek cesty do kopce půjde po svých. Ale i tak jsem kočárek nebyla schopná vytlačit, protože mi nohy podkluzovaly na čerstvém sněhu. Rozhodla jsem se, že kočárek schovám za malé smrčky a na vrchol budeme pokračovat bez něho.
    Udělala jsem dobře, protože sklon kopce se neměnil a táhnout kočár by nemělo cenu. Sice jsem měla trochu černé myšlenky, že kvůli mojí lenosti teď budeme bez kočárku, že ho tam někdo najde a vezme si ho. Za chvíli už jsme byli na vrcholu Jedová 633 m.n.m. Pod vysílačem jsme se vyfotili (už jsme měla vybitý foťák, tak nešel blesk). Pak jsme hned běžela dolů, zkontrolovat kočárek, ale naštěstí tam byl :)







     Další plán byl, že si dáme něco v hospůdce, jako odměnu za takový výšlap :) ale už se celkem stmívalo a nazpět do Vésky bychom museli jít po silnici i s kočárky potmě. Radim s Vlastíkem tedy vymysleli super plán. Chlapi zůstanou s dětmi v hospodě v Pohořanech a my ženy půjdeme do Vésky pro auta. Bylo to od nich celkem negentlemanské, ale mně ani ségře další vycházka nevadila.
     Vydali jsme se tedy po zelené značce směrem do Vésky. Cesta vedla pořád z kopce různými křovinami, polničkami a lesem. Cesta nám celkem rychle utekla a už jsme byli u aut a jely si pro ty naše pecivály.
     V hospůdce jsem si dala horkou čokoládu a horké maliny a jeli jsme do Olomouce, kde jsme si zahráli Carcassone s novým rozšířením.

Žádné komentáře:

Okomentovat